Mysl a tělo má jednu neskutečnou vlastnost a tou je adaptace. Považuju to možná za největší zázrak a zároveň největší past naší mysli a těla.

Obojí se neustále adaptuje znovu a znovu a znovu a znovu. Proto je tak strašně důležitý neustále překonávat nějaký svoje limity a chodit za zónu komfortu, protože tělo i mysl se adaptuje na cokoliv (téměř).

Když budete pravidelně dělat to, co se vám nechce dělat (i když víte, že je to dobrý dělat) – adaptujete se. A pokud naopak budete opakovaně uhýbat před výzvama, tak se na to co? Adaptujete…

Většina lidí si sílu adaptace vůbec ani neuvědomuje. Ale podívejte se na klaviristu. To jak rychle pohybuje prsty a jak přesně, ve správném rytmu, pořadí, rychlosti, síle úderu je neskutečné! Jenže on cvičil a jeho tělo a mysl se adaptovali.

Vždycky jsem nesnášel zimu. Snadno jsem nastydnul. Teď už to bude nějakej ten pátek, co trénuju Wim Hofovu metodu a otužuju se. Jsem schopnej vlézt do řeky v jakýmkoliv dni v roce a 15 minut tam meditovat, aniž bych byl nemocnej – naopak jsem zdravější.

Čím to je? Adaptace.

Na co se chcete adaptovat?

To je jedna z klíčových otázek na kterou jsem přišel. Nikde jsem se tohle nedočetl, ale dnes to považuju za možná nejdůležitější životní otázku. Protože tenhle základní mindset určí kolik budete vydělávat, jak budete fungovat ve vztahu, jak silní a zdraví budete a dokonce i úroveň vašeho štěstí bude daná touhle základní otázkou.

Já mám v tuhle chvíli nastavenej finanční termostat na 40 tisíc měsíčně. Jasně, pořád je to v tuhle chvíli pár šlupek, ale já pocházím z rodiny, kde je mindset 20 tisíc a cokoliv nad se bere jako veliký bohatství. A navíc jsem na úplným začátku.

Ale i tak – jdu na pohovor a říkám: „Jste schopní mě zaplatit? Protože pokud nebudu brát min. 40 tisíc+, tak není důvod, abysme oba dva ztráceli svůj čas.“ Teprve když firmu takhle kvalifikuju, pak se můžeme bavit dál.

U cvičení jsem si adaptovanej na 20 shybů. Je jedno jestli jsem unavenej nebo nemocnej – 20 shybů udělám pokaždý. Stejně tak 10 shybů s 20 kg zátěže – to je moje adaptace.

Dokážu zvládat stres líp než většina lidí, protože jsem prodával po domech elektřinu. Klepat na cizí dveře a prodávat cokoliv je extrémně těžký a stresový. Tohle je přesně ten rozdíl. Nepřát si, aby stresu ve vašem životě bylo míň, ale abyste ho dokázali zvládat víc, protože to o vás jakožto o osobnosti vypovídá mnohem víc!

Tohle je zázrak adaptace – pokud budete tvrdě pracovat, pak se vaše tělo a mysl adaptuje na věci, které si v tuhle chvíli neumíte ani představit.

Dokážete řídit za neskutečných rychlosti s absolutní předností, dokážete zvládat dávky stresu, který by jiný zabili, budete schopni silových kousků, které jsou pro většinu lidí nedosažitelné a můžete díky adaptaci vydělávat víc, než většina lidí.

A teď nebezpečí adaptace…

Jako malej jsem byl v kině jenom dvakrát. Jednou to byl film Stará puška a pak to byli Piráti z Karibiku 1. Jít do kina jsem považoval za nejsvátečnější den vůbec, hned vedle toho, když jsem mohl jít do restaurace (i číňany jsem považoval za restauraci a chodilo se tam jednou za rok za vysvědčení – když teda byli peníze, což většinou nebyli).

Dneska chodím do kina i na jídlo úplně pravidelně. Kdykoliv mám chuť, tak jdu… Ale stala se podivná věc. Už to není takový zážitek, taková odměna. Adaptoval jsem se.

I tohle je důvod, proč se filmy dělají pořád propracovanější s ještě neuvěřitelnějšími efekty, s ještě většími rozpočty, s ještě dojemnějšími příběhy, protože lidi se adaptujou.

Už jsme viděli všechno! Mimozemšťany ovládnout planetu, apokalypsu, psi jakožto nejvěrnější přátele člověka, dojemné příběhy nenaplněné lásky, mafiány, prostě všechno co si člověk dokáže představit, jsme už viděli a adaptovali se na to.

Buďte velmi opatrní, abyste se dokázali neustále bavit, protože tělo a mysl se dokážou ku*va rychle adoptovat. To co pro vás před pěti minutami byl šok nebo zázrak, může být teď samozřejmá rutina.

Lidé si tohle neuvědomují

Smutné je, že většina lidí si tohle ani neuvědomuje. Čekají na bohatství, aby se mohli bavit, aniž by chápali, že 95 % všeho můžou mít už teď.

Nepatřím mezi milionáře, ale dělám všechno to, co bych dělal i kdybych jím byl.

Lezu po skalách, mám úžasnou přítelkyni, vídám se s přáteli, chodím do kina a restaurací, hraju na piáno, potápím se, střílím s lukem a poprvé za svůj život nevím, co si přát k Vánocům, protože cokoliv chci, si koupím.

Jasně, mohl bych mít větší byt nebo vilu nebo rychlejší auto (nebo šest aut), ale otázkou je: „K čemu?“ Stejně se adaptujete.

Vzpomínám si, jak jsem poprvé řídil auto, co mělo přes 200 kw. Woooow! Pecka zážitek! Ale už jsem těch aut projel tolik, že mi to vlastně ani nic neříká. Nějaká RS Octavka za milion?

Upřímně bych si to ani nekoupil, protože i se svým Peugeotem, co má 55 kw dostávám pokuty za rychlost, ale hlavně se adaptujete a zážitek z jízdy je stejně pryč.

A o ten přece jde! O ZÁŽITEK!!!

Nedávno mě zákazník vezl v BMW M3 – koupil si to nový (3 míče) a mělo to najeto 7 tisíc km. Bylo to prima. Zpátky jsem řídil já a bylo to supr, ale víte co? Nepotřebujete to k obohacení svýho života… O tom to je – o obohacení svýho života.

Na dovče jsem si půjčil bugatku a bylo to hrozně super! Ale nekoupil bych si jí. Protože důvod proč to bylo tak super byl, že to bylo něco nového, něco nevšedního.

To je důvod, proč bohatí dál bohatnou, protože všechny tyhle srandy typu koks, děvky, vířivky, rychlý auta, skandály a podobně můžou bejt chvíli zábavný, ale jen chvíli. Nakonec stejně chtějí obohatit svůj život o něco důlěžitějšího, co si za peníze nekoupíte. Výzvu, smysl, přispění, sdílení, odkaz.

Buďte opatrní s adaptací… Protože je to ten největší zázrak i to největší nebezpečí, které znám.

Jaký máte na to názor vy? Podělte se o něj se mnou a ostatními chlapy dole v komentářích. A pokud se vám článek líbil, tak budu rád, když ho budete dále sdílet a pošlete ho i vašim přátelům.

[chlap_webinar]