Nedávno v práci jeden můj kolega brečel, že ho firma dost neplatí…
A tak se ho ptám: „Proč neodejdeš? Nikdo ti přece u hlavy nedrží pistoli… Prostě pro firmu nejsi dost hodnotnej na to, aby ti dala víc, ale pokud ti to vadí, tak proč prostě nejdeš do jiný firmy, kde tě zaplatí líp?“
Nevím proč, ale trochu ho to urazilo. Ptal se mě jestli já jsem spokojenej s tím, jak mě firma platí. „Jo jsem, tenhle měsíc budu brát nesmysl,“ mám největší výplatu ze všech prodejců a dokonce větší než velká část manažerů. Ale i kdyby ne, tak přece můžu jít kdykoliv pryč…
Nikdo vám u hlavy nedrží pistoli
Myslím, že princip nikdo ti nedrží pistoli u hlavy (pokud vám jí teda fakt nedrží u hlavy) dost lidí nechápe.
Například v obchodě: Vzpomínám si, jak jsme od zákazníka koupili auto a on za pár dní přišel a my jsme ho prodávali asi o 60-tisíc dráž a on se rozčiloval, že jsme ho okradli.
Ale kruci, nikdo ho přece nenutil to auto prodat… Mohl ho klidně prodat jinde. A to samý je s nákupem… A to samý s prací.
Ta storka s autem má komickej závěr – to auto se už půl roku nemůže prodat a z těch 60-tisíc je už mínus dvacet 😀 (byla to Honda crv).
To samý je s ženskýma, prací, úřady…
Spousta lidí si na něco stěžuje:
- že nemají dost volna,
- že je dost neplatí,
- že je holky nechtěj,
- že vyřízení něco na úřadu trvá dlouho,
- že je obchodník okradl…
Neustále máme tendenci přesouvat zodpovědnost za naše problémy někam jinam – do hláv žen, do vedení firmy, na politikov…
Přesouvání zodpovědnosti mimo nás – neznám nic co by člověku bralo víc síly a možností. Oni mě opili, oni mě nezaplatili, oni mě přemluvili, ony mi nedaly, peníze se rozkutálely.
Jasně, všichni si rádi stěžujem – vlastně věřím, že Češi jsou přeborníky ve stížnostech – tohle a hokej – to jsou naše národní sporty a v obou jsme jedničky.
Nicméně u mistrovství si maximálně okoušete nehty a zanadáváte, ale u stížností dnes a denně připravujete sami sebe o možnosti.
Všichni vnímáme svět skrze filtry – to je asi všem jasný a myslím si, že pocit nedostatku příležitosti a možnosti změny je díky tomuhle našemu národnímu sportu.
My všichni asi v hloubi duše víme, že prostě pro ženy nejsme přitažliví, pro firmu dost hodnotný, ale než abysme zhubli, zapracovali na svém charakteru, stylu oblékání a schopnostech svádění, zvýšili svou hodnotu a založili firmy, tak radši budeme brečet, jak je to těžký.
Je to zkrátka jednodušší – mluvím o pohodlí.
Pohodlí je zabiják všeho
Pohodlí je zabiják všeho – štěstí, úspěchu, učení, progresu. Přesto o něj neustále a nesmyslně usilujeme.
Jednou jsem četl o myších, kterým vytvořili na první pohled ideální podmínky k životu. Měli žrádla, co chtěli, obrovský výběhy, žádný nebezpečí a mohli si prostě jen tak šukat, chrnět a papat. Jinými slovy – sen většiny lidí okolo vás.
Naštěstí, většina lidí na to nikdy nedosáhne, ale těmhle myšákům to prostě lidi věnovali.
Jenže namísto toho, aby myšáci byli happy jak dva grepy a žili šťastně až do smrti, začali časem šílet a žrát se navzájem, stali se asociálníma. Zkrátka nedopadlo to s nima moc dobře.
Vzpomínám si, jak jsem si jako malej myslel, že bohatí lidi jsou hrozně hloupí, protože mají hromady peněz a přitom pořád hrabou dál a dál a dál a ženou se za dalším milionem místo toho, aby si v klidu žili.
Jasně, tenhle pohled jsem asi převzal i od svojí rodiny, ale dneska chápu, že jsem byl dost mimo. Těmhle lidem vůbec nejde o to, aby vydělali další milion.
Oni zkrátka jen potřebujou růst… Jako my všichni. Fotbalista se učí novou kličku, šachista nový zahájení, intelektuál nový jazyk no a byznysman rozvíjí svůj byznys. Takhle snadný to je… To jsem trochu odbočil… Takže zpět.
Převezmite zodpovědnost za všechno co můžete změnit
Ješte raz – převezmite zodpovědnost za všechno co můžete změnit a zbytek neřešte, třeba si ho odmeditujte.
Lidi jsou tvorové absolutně iracionální. Hrajeme si na to, že jsme strašně intelektuálně na výši, ale ve skutečnosti se chováme jako banda idiotů.
Masakrujeme místo, kde žijeme, jíme potravu, která ničí naše těla, děláme práci, která nás neuspokojuje, honíme se za pohodlím, který nám štěstí nepřináší… a dělám to už stovky let.
K tomu všemu neustále máme tendenci řešit to, co nemůžeme jakkoliv ovlivnit – čumíme na zprávy v domnění, že je třeba mít „přehled“ o světě, stěžujeme si na práci, politiku, sport.
Omlouváme svojí neschopnost naší vrozenou leností nebo charakterem nebo podmínkama k životu nebo čím já vím.
Kdybysme byli jen zpoloviny tak kreativní ve vymýšlení řešení jako jsme ve výmluvách, pak by svět byl někde trochu jinde.
Shrnu to – takže hlavní myšlenky
Nikdo vám nedrží pistoli u hlavy!
Můžete se rozejít s holkou, kterou nemilujete, i když je pohodlný s ní zůstat.
Můžete změnit práci i když je pohodlný zůstat.
Můžete se naučit něco nového, i když je pohodlnější večer zapnout Simpsny.
Řešte to, co můžete změnit. Zbytek odmeditujte a věřte mi, že jen tenhle jedinej mindshift vás odliší od 99,99 % lidí.
Teoreticky to víme všichni (dává nám to smysl), teď to stačí žít…
Jaký máte na to názor vy? Podělte se o něj se mnou a ostatními chlapy dole v komentářích. A pokud se vám článek líbil, tak budu rád, když ho budete dále sdílet a pošlete ho i vašim přátelům.
[chlap_webinar]
